Některé psychické problémy u obézních

Nebojte se včas vyhledat pomoc

PhDr. Eva Růžičková
psycholog a psychoterapeut

ČLÁNEK, STRANA 7. obesity_news_2011_6

Snížená sebeúcta jako jedna z možných příčin vzniku obezity
Obezita, jakožto psychosomatické onemocnění přináší jak somatické (tělesné), tak psychické (duševní) potíže. Z obecně známých potíží spojených s nadbytečnými kilogramy se často hovoří o depresi. Zkusme si diagnózu deprese představit jako nádobu, ve které se nacházejí jednotlivé symptomy (příznaky) tohoto onemocnění. Když se blíže podíváme do pomyslného hrnce deprese, nalezneme tam smutek, neschopnost radovat se, snížený zájem o dříve oblíbené činnosti, postupnou sociální izolaci, jisté zpomalení, únavu, poruchy spánku, úzkosti různé intenzity a druhu a celkově snížené sebevědomí pramenící v nedůvěru ve vlastní schopnosti.

Jak se (obézní) člověk může oslabovat sám?
Každý si někdy v životě prožije období, kdy se mu moc nedaří a na nějakou dobu ztratí pocit sebejistoty. Do jisté míry jsou takové stavy běžné. Je čas, kdy jsme úspěšní, a čas, kdy se nám daří méně. Problém nastává tehdy, ocitáme-li se ve stavu nezdaru delší dobu a následné frustraci dovolíme, aby začala podkopávat naše sebevědomí.

Čím si své sebevědomí dokážeme bezpečně ničit sami?
Rozhodně tím, když sami se sebou jednáme bez respektu a díky snížené sebeúctě se pasivně dlouhodobě přizpůsobujeme požadavkům okolí bez ohledu na vlastní emoce a potřeby. Někteří obézní lidé se chronicky potýkají s výraznými pocity studu, viny, trapnosti a sami se devalvují (podobně jako je devalvuje nebo devalvovalo jejich okolí) a nedůvěřují si. Zvláště ohrožení jsou lidé, kteří neměli šanci zažít bezpodmínečné přijetí ve své původní rodině. Často za sebou mají traumatizující zkušenost se znevažujícím a velmi kritickým rodičem, který na své dítě kladl podmínky jejich sebeúcty. Úctu si dítě muselo zasloužit, nedostávalo ji automaticky a bezpodmínečně. A díky nárokům kritického rodiče si takové dítě do budoucna může odnést pokřivený obraz o sobě. Snížená sebeúcta je živená na základě málo uvědomovaného přesvědčení, jako např: když nebudu štíhlá/ý, jsem bezcenná/ý; musím být perfektní, jinak nic nemá smysl; vše si musím zasloužit tvrdou prací; nesmím selhat a být kritizován/a; důležité je, co si o mně myslí ostatní, ne já apod.

Přestaneme-li rozpoznávat a uplatňovat vlastní potřeby a nejdůležitější pro nás začne být udržení bezkonfliktního prostředí, např. na pracovišti nebo doma, řítíme se do psychické pasti chronické nespokojenosti se sebou samými až do stavu deprese. Strach z případné konfrontace a neschopnost se zdravě (asertivně) prosadit představuje brzdu ve zdravé komunikaci i vývoji normálních vztahů. Jednoduše řečeno, je prokázáno, že člověk nechovající se dlouhodobě asertivně (sebejistě), si vytváří půdu pro vznik deprese či úzkostných stavů. V praxi to znamená, že naši sebeúctu ovlivňuje způsob, kterým jednáme s lidmi, a způsob, jakým řešíme běžné problémy každodenního života. Osvojit si v rámci vhodné psychoterapie asertivní způsob jednání je jedno z východisek, jak se vyrovnat se sníženou sebejistotou, pokřiveným sebepojetím a předcházet psychickým potížím obecně (netýká se jen lidí s kily navíc).

Nebojte se včas vyhledat pomoc
PhDr. Eva Růžičková
psycholog a psychoterapeut
www.psychologickapece.cz