PhDr. Eva Růžičková

Psychologická
poradna

koucink-praha

Koučing životního stylu a hubnutí

Psychologická
poradna ONLINE

Homeopatické poradenství

CELÝ ČLÁNEK VYŠEL V MAGAZÍNU MEDICINCLUB REVUE 09/2017

Do mé praxe přichází mnoho lidí zažívající dlouhodobě velké napětí.  Jsou ustaraní, úzkostní, bojí se budoucnosti, bojí se o zdraví, přemítají, co by všechno měli stihnout a co nestíhají.

Úzkost živí katastrofické představy. 

Úzkost může mít mnoho projevů.  Někdo z přemíry vlastní nejistoty žárlí (s úzkostí si představuje partnera/ku in flagranti).  Jiný se nesmyslně bojí o své děti a straší je:  „Neběhej, spadneš, zlomíš si nohu, …nastydneš!“.  Jsou schopni barvitě a s jistotou popisovat, jak katastroficky se bude jejich stav vyvíjet.  Jak se např. bude zhoršovat jejich zdravotní stav, jak přijdou o práci, o milované děti nebo partnery, jak zůstanou sami a opuštění.  Jsou zasekaní v sebelítostivé představě, že „budoucnost mají dávno za sebou“.  Zpravidla spěchají na zlepšení svého stavu, protože s úzkostí vnímají čas jako nekontrolovatelnou veličinu.  Jsou vystresovaní, že nic nestíhají.  No, stíhají právě toto – stále se stresovat!

Honí se jako pes za ocasem a výsledek?  Zamotaná hlava a žádný posun.

Představy formují náš život.

Je zajímavé, jak hluboká bývají naše přesvědčení o špatných koncích a s jakou jistotou je někteří předpovídáme a tak opakujeme.

Dobrá zpráva je:  Máme skvělou schopnost představivosti!  Jen je třeba naučit mozek vytvářet i jiné scénáře, než katastrofické.  Připustit, že situace se může změnit k lepšímu a tuto změnu můžeme sami iniciovat. Ale to je nejprve nutné opustit naší víru:  „To je jasné, vždyť jsem to říkal, že to špatně dopadne“.

Náš mozek dokáže být geniálním přijímačem i vysílačem informací.  Jsme zodpovědní za svoje postoje, představy, myšlenky, které šíříme do okolí.  Je třeba zkusit živit pozitivní scénář stejně barvitě a detailně.

Psychoterapie je proces, kde se člověk učí změně.

Změna není na povel.  Trvá nějaký čas, než si dovolíme vidět věci i jinak a upevníme nový způsob vnímání a jednání. Např. u žárlivce je třeba mluvit zprvu hodně o jeho vlastní nejistotě, která je zdrojem úzkostí – tedy žárlení.  Je třeba připustit a srovnat se s tím, že nemůže mít vše pod kontrolou (myšlenky a chování svého partnera).  Partner/ka má právo na své soukromí.  Žárlivec se potřebuje naučit důvěřovat (sobě i druhým).

Výsledkem v tomto případě může být postoj:  „Vím, že mám sklony k žárlení, ale nemusím tomu podléhat.  Nemám partnera/ku pod kontrolou a tak je to v pořádku.  Kontroluji sebe.  Jsem v bezpečí.  Důvěřuji.“  Jinými slovy nenechávám své úzkosti 100% svého životního prostoru.  Bát se je přirozené, ale jen někdy.

Co pomáhá k uvolnění od stresu?

Každý si potřebuje najít ve svém životě ventil, kudy strachy a úzkost vypustí a kde načerpá novou energii.  Ověřeně funguje, když se pravidelně věnujeme například těmto činnostem:  fyzická aktivita (jakýkoliv sport, joga, chůze aj.), relaxace (progresivní relaxace, dechové techniky, řízená imaginace aj.), pobyt v přírodě za jakéhokoliv počasí, smích (koukejte na komedie a vtipné stand-upy a ne na zprávy), pěstujte v sobě vděčnost, děkujte pravidelně za vše – i zdánlivé banality, které vám v životě fungují.

Mini-tahák pro klienty v terapii

Postoje, jež mi pomohou profitovat z psychoterapie:

  • Připouštím, že mé potíže jsou dlouhodobé a spoluzodpovídám za ně.  Dlouhodobě se mi nedaří zvládat nároky, které na mně klade okolí, potažmo já sám/sama.  Tudíž můj terapeut nemůže mávnout kouzelnou hůlkou a tak mne potíží zbavit.
  • Terapeut není opravář mé duše, ale průvodcem mého procesu uvědomování si souvislostí.  Je průvodcem v mém sebepoznávání.  Pomáhá mi rozkrývat mé pocity a pojmenovávat je.
  •  Terapeut mi může být prospěšný jen tehdy, když mu to umožním.  Tj. dovolím mu mne chápat.  Dám mu informace.
  • S trpělivostí zpracovávám své limity.  Zkouším na sebe nespěchat.  Zkouším se brát s pochopením a respektem, i když mi to zpočátku nejde.
  • V psychoterapii jsem ochoten(na) spolupracovat otevřeně, s důvěrou.  Necítím-li důvěru, mohu to otevřeně pojmenovat a s terapeutem o tom mluvit.  Terapeutovi jde o mé blaho.  Nemůže-li mi terapeut z nějakého důvodu dál pomáhat, doporučí mi jiného.
  • Jak mi přibývá uvědomění a více pochopení ohledně mého stavu, daří se mi stabilizovat se v životě a zvládám více situací s jistotou a sebedůvěrou.
  • Mým cílem je mít se více rád(a), lépe se o sebe starat, s úctou zacházet se svým tělem, emocemi, dále lidmi a okolím.  Dokážu říkat „Ne!“ (urážkám, obviňování, přehnaným nárokům…).  Chráním svou sebeúctu.
  • Mým cílem je pozitivní změna.

Do terapie nevstupuji, pakliže:

  • nejsem ochoten(na) investovat čas, psychické síly ani peníze do sebepoznávání.
  • si myslím, že terapeut převezme iniciativu a zodpovědnost za můj život a tudíž mne opraví.
  • si myslím, že dostanu geniální radu nebo recept na šťastný život, nejlépe během prvních třech minut prvního sezení.

AUTORKA A KONTAKT

 

Kontakt
email terapieeva@gmail.com
telefon +420 602 974 962
mapa Mapa
Objednání na konzultaci
Konzultaci si můžete domluvit pomocí e-mailu nebo telefonicky.

Telefonicky se můžete ojednávat od pondělí do pátku od 9 do 18 hodin.